close
ExploreLife

Be an au-pair, the world’ll teach you to care – aneb co mě naučila Anglie

Byla jsem v maturitním ročníku a jak to většinou před maturitou bývá, neustále jsem se učila. Měla jsem pocit, že na nic nemám čas a že musím koukat do knížek každou minutu svého volného času, aby mi něco neuniklo. Pravdou ale bylo, že mi utíkalo všechno. Po tom všem stresu, který ze mě spadl jako kámen, jsem sbalila veškeré materiály k maturitě, odnesla je na půdu, a odpočívala. Ale ani to nestačilo. Měla jsem před sebou celé volné léto a stále jsem se cítila frustrovaná tím, že jsem se nikam nepohnula a navíc z učebnic zavřených na půdě byl stále cítit ten nepříjemný pach stresu. V tu chvíli jsem se rozhodla, že od toho odjedu co nejdál.

Kam odjet a co dělat?

Přemýšlela jsem, jak se nejjednodušším způsobem dostanu do ciziny a seženu si k tomu příjemnou brigádu. Takový úkol nezní snadno, ale během školního roku jsme měli na škole přednášku od jedné au-pair. Ta nám dala rady a tipy, jak vycestovat, a díky tomu bylo dosažení mého cíle snazší.

Zaregistrovala jsem se na stránku AuPair World a začala jsem hledat svou hostující rodinu. Jako lokalitu jsem si zvolila Anglii, kterou jsem si už několik let předtím zamilovala. Navíc má sestra bydlí v Londýně, proto jsem v případě nouze měla záchranu. Do dvou týdnů jsem si našla rodinu a třetí týden od maturity odletěla. Člověk by v takové situaci měl být nervózní, když letí do cizí země, k neznámé rodině, ale tak nějak mi intuice říkala, že to bude dobré léto. A bylo. Nervozita mě popadla, až když jsem čekala na letišti, kde si mě měla má hostující rodina vyzvednout a oni nikde. Měli však pouze zpoždění, hned první bod, který jsme měli společný.

Přečtěte si také: Stáž v Londýně aneb Keep Calm and Drink Tea – Monika Felgrová

Hostující rodinka

Moje hostující maminka byla policistkou a mým úkolem bylo starat se o dvě holčičky v letech 3 a 4 let. Člověk by řekl, že to je hračka, ale ne vždycky to bylo snadné. Např. angličtina… Ocitla jsem se v situaci, kdy moje starší holčička (ta které jsem vždy rozuměla) usnula a já měla na starost tu, která ještě trochu šišlala… Nicméně jsme se dostaly do krize, když nutně potřebovala knížku se samolepkami, které se v angličtině řeknou “stickers” a dětské spodní prádlo “knickers” a jelikož je výslovnost velmi podobná (nebo alespoň v dětské podobě), strávily jsme půl hodiny hledáním knížky se samolepkami, než jsme se pochopily.

Na svou rodinu jsem měla opravdu štěstí, mé hostující mamince bylo 37 a po prvním týdnu, který jsme společně strávily, se stala mým vzorem. Dokázala se postarat o dvě živé, i když zlaté děti, k tomu o 7 štěňat, zvládat práci, platit nájem a najít si přítele.

Měla jsem radost, že jsem jí mohla pomoci. Před mým příjezdem vozila každý den děti k jiné kamarádce před prací a po práci je zase vyzvedávala. Samy holčičky mi dokázaly každý den zpříjemnit. Často jsme chodily na hřiště a hrály na babu. Jednou jsem před tou starší utíkala hodně dlouho, až jsem zpomalila, aby mě chytla a ona mi následně říkala: „Víš, proč jsem tě chytila? Protože já se nikdy nevzdávám.“ Když vám tohle řekne čtyřleté dítě, pak vás to donutí zamyslet se nad vámi samotnými.

Můj volný čas

Nebyla jsem však celý čas jen s dětmi. Měla jsem spoustu volna díky tomu, že děti měly střídavou péči s otcem a občas k němu jezdily na víkendy. Má kamarádka jela jako au-pair do Oxfordu, který byl ode mě asi 3 hodiny autobusem. Díky mému časovému harmonogramu jsem mohla ji i svou sestru v Londýně navštěvovat pravidelně. Viděla jsem spoustu částí Anglie, mimo Londýn, kde jsem byla asi 10x, tak i Oxford, Brentwood a několikrát jsem byla i u moře v Southendu a Frintenu On Sea.

Zlepšení angličtiny

Když jste sami s dětmi, nebo venku ve městě, tak vás to donutí komunikovat. Navíc před dětmi se nemusíte stydět mluvit, ony samy dělají chyby. Má angličtina před odjezdem a po příjezdu se nedá srovnat. Předtím jsem se klepala, když jsem měla říct větu anglicky a teď jsem ráda pokaždé, když angličtinu můžu použít.

Momentálně jsem začala dokonce angličtinu učit děti ve školce, čímž jsem spojila své 2 největší zkušenosti au-pair z Anglie, tedy starání se o děti a mluvení anglicky.

Jak z jiného světa

Po návratu domů jsem se cítila doslova jak z jiného světa. Přijela jsem s úplně jiným úhlem pohledu, jelikož jsem se seznámila s několika dalšími au-pair z různých světových koutů. Díky dětem a mé hostující mamince jsem tak nějak věřila, že se dá vše zvládnout a nic není nedosažitelné. Maturita v tu chvíli vypadala jako banalita a já se smála sama sobě, jak jsem se jí stresovala.

Po půl roce jsem svou hostující rodinu navštívila a byla to opět nejlepší část mých prázdnin. Je zajímavé, jak málo stačí k radosti, nebo jak malý člověk ve vás může radost do života probudit.

Kam dál: Nevíte, co chcete dělat po střední škole? Nebaví vás studium? Zkuste gap year!


Tipy, jak se nebát a zařídit si život po svém, najdeš na Facebooku. 👍

Tags : Anglieau-pairhostující rodinapráce

Leave a Response