close

Life

ExploreLifePráce

Kariéra ve startupu vs. v korporátním světě

top_7

Pracovat pro začínající společnost, nebo pro zavedenou korporaci? Obojí má své výhody a nevýhody a záleží na konkrétním člověku, čemu dá přednost. Co je pro někoho jasným pozitivem, nemusí někdo jiný považovat za plus. Důležité je zohlednit, jaká máte od práce očekávání a jaký je váš preferovaný pracovní styl.

Jistota vs. příležitost

Práce ve startupu znamená mnohem méně byrokracie než v korporátu, kde lidé často musí vyplňovat tabulky a reportovat o své práci, což ve finále stejně nikdo nečte. Méně papírování, nekonečných konferenčních hovorů a zavedených firemních strategií znamená větší flexibilitu a potenciál pro využití vlastních silných stránek.

V dynamickém prostředí člověk může snáze získávat další znalosti a dovednosti a pracovat na vlastních projektech. Využijte možnost na sebe upozornit a prosadit se. Startup přináší nové příležitosti a zážitky a vaše jméno bude spojováno s rostoucí společností.

Nedostatek pracovních zkušeností zde lze kompenzovat nadšením, což je skvělé například pro absolventy, kteří ještě neměli šanci nasbírat několikaletou praxi v oboru. Na druhou stranu, nejen úspěchy, ale i přešlapy budou v začínající firmě více vidět. Jelikož si nemohou dovolit zaměstnávat nepřínosné lidi, často je na zaměstnance kladena velká odpovědnost a očekávání, což nemusí být pro každého. Někdo se cítí více motivován, jiný se může cítit pod tlakem a ve stresu a byl by spokojenější v práci s nižšími nároky, kde by byla pracovní doba od devíti do pěti bez nutnosti domácí přípravy.

Vyšší mzda od začátku, nebo podíl na zisku?

Čemu startupy většinou nemohou konkurovat je nabídka nejrůznějších výhod, které mají pro své zaměstnance zavedené korporátní společnosti. Větší firmy si mohou dovolit hýčkat si své pracovníky rozmanitými benefity, cestami do zahraničí a vyšší mzdou.

Přečtěte se také: Vojta z Feedyou: Konečně jsme tady a začínáme krmit hladové

Firmy v začátcích mnohdy nemohou poskytnout stejně vysoké nástupní platy, je zde však možnost těžby z úspěchu společnosti v budoucnu, pokud se stanete vlastníkem akcií. Finančně si ve startupu lze přilepšit vedle akciového podílu i vaší tvrdou prací, která v menším podniku nezůstane bez povšimnutí.

Atmosféra na pracovišti

Není tajemstvím, že v korporacích je vysoká koncentrace lidí, které jejich práce nebaví a nevidí v ní žádný smysl. Obzvlášť na vstupních pozicích není úsilí zaměstnance příliš vidět a zůstává neoceněno. Když mají pocit, že by se něco dalo udělat jinak, často se tomu nevěnuje pozornost, protože je nutné držet se firemní strategie.

Kam dál: Vojta z Feedyou: Z Pardubic do San Francisca

Velké množství zaměstnanců znamená větší anonymitu a méně bližších vztahů s kolegy. Týmový duch všech zaměstnanců začínajících firem od nejvyšších pozic po stážisty spočívá ve sdílení společného cíle. Všichni mají jasno, kam společnost směřuje, a to jim přináší pocit, že jejich snažení není zbytečné.

Inspiraci je možné nacházet každý den přímo v kanceláři – pracujete přeci se skutečně úspěšnými lidmi. Inovátoři, kteří se svým podnikáním snaží změnit svět, vás budou svým entuziasmem motivovat k lepším výkonům.

Jakou možnost byste si vybrali vy? Napište nám do comments.

Vojta z Feedyou: Co teď plánujeme dál?


Tipy, jak se nebát a zařídit si život po svém, najdeš na Facebooku. 👍

Feed me
ExploreLife

Be an au-pair, the world’ll teach you to care – aneb co mě naučila Anglie

shutterstock_532455448

Byla jsem v maturitním ročníku a jak to většinou před maturitou bývá, neustále jsem se učila. Měla jsem pocit, že na nic nemám čas a že musím koukat do knížek každou minutu svého volného času, aby mi něco neuniklo. Pravdou ale bylo, že mi utíkalo všechno. Po tom všem stresu, který ze mě spadl jako kámen, jsem sbalila veškeré materiály k maturitě, odnesla je na půdu, a odpočívala. Ale ani to nestačilo. Měla jsem před sebou celé volné léto a stále jsem se cítila frustrovaná tím, že jsem se nikam nepohnula a navíc z učebnic zavřených na půdě byl stále cítit ten nepříjemný pach stresu. V tu chvíli jsem se rozhodla, že od toho odjedu co nejdál.

Kam odjet a co dělat?

Přemýšlela jsem, jak se nejjednodušším způsobem dostanu do ciziny a seženu si k tomu příjemnou brigádu. Takový úkol nezní snadno, ale během školního roku jsme měli na škole přednášku od jedné au-pair. Ta nám dala rady a tipy, jak vycestovat, a díky tomu bylo dosažení mého cíle snazší.

Zaregistrovala jsem se na stránku AuPair World a začala jsem hledat svou hostující rodinu. Jako lokalitu jsem si zvolila Anglii, kterou jsem si už několik let předtím zamilovala. Navíc má sestra bydlí v Londýně, proto jsem v případě nouze měla záchranu. Do dvou týdnů jsem si našla rodinu a třetí týden od maturity odletěla. Člověk by v takové situaci měl být nervózní, když letí do cizí země, k neznámé rodině, ale tak nějak mi intuice říkala, že to bude dobré léto. A bylo. Nervozita mě popadla, až když jsem čekala na letišti, kde si mě měla má hostující rodina vyzvednout a oni nikde. Měli však pouze zpoždění, hned první bod, který jsme měli společný.

Přečtěte si také: Stáž v Londýně aneb Keep Calm and Drink Tea – Monika Felgrová

Hostující rodinka

Moje hostující maminka byla policistkou a mým úkolem bylo starat se o dvě holčičky v letech 3 a 4 let. Člověk by řekl, že to je hračka, ale ne vždycky to bylo snadné. Např. angličtina… Ocitla jsem se v situaci, kdy moje starší holčička (ta které jsem vždy rozuměla) usnula a já měla na starost tu, která ještě trochu šišlala… Nicméně jsme se dostaly do krize, když nutně potřebovala knížku se samolepkami, které se v angličtině řeknou “stickers” a dětské spodní prádlo “knickers” a jelikož je výslovnost velmi podobná (nebo alespoň v dětské podobě), strávily jsme půl hodiny hledáním knížky se samolepkami, než jsme se pochopily.

Na svou rodinu jsem měla opravdu štěstí, mé hostující mamince bylo 37 a po prvním týdnu, který jsme společně strávily, se stala mým vzorem. Dokázala se postarat o dvě živé, i když zlaté děti, k tomu o 7 štěňat, zvládat práci, platit nájem a najít si přítele.

Měla jsem radost, že jsem jí mohla pomoci. Před mým příjezdem vozila každý den děti k jiné kamarádce před prací a po práci je zase vyzvedávala. Samy holčičky mi dokázaly každý den zpříjemnit. Často jsme chodily na hřiště a hrály na babu. Jednou jsem před tou starší utíkala hodně dlouho, až jsem zpomalila, aby mě chytla a ona mi následně říkala: „Víš, proč jsem tě chytila? Protože já se nikdy nevzdávám.“ Když vám tohle řekne čtyřleté dítě, pak vás to donutí zamyslet se nad vámi samotnými.

Můj volný čas

Nebyla jsem však celý čas jen s dětmi. Měla jsem spoustu volna díky tomu, že děti měly střídavou péči s otcem a občas k němu jezdily na víkendy. Má kamarádka jela jako au-pair do Oxfordu, který byl ode mě asi 3 hodiny autobusem. Díky mému časovému harmonogramu jsem mohla ji i svou sestru v Londýně navštěvovat pravidelně. Viděla jsem spoustu částí Anglie, mimo Londýn, kde jsem byla asi 10x, tak i Oxford, Brentwood a několikrát jsem byla i u moře v Southendu a Frintenu On Sea.

Zlepšení angličtiny

Když jste sami s dětmi, nebo venku ve městě, tak vás to donutí komunikovat. Navíc před dětmi se nemusíte stydět mluvit, ony samy dělají chyby. Má angličtina před odjezdem a po příjezdu se nedá srovnat. Předtím jsem se klepala, když jsem měla říct větu anglicky a teď jsem ráda pokaždé, když angličtinu můžu použít.

Momentálně jsem začala dokonce angličtinu učit děti ve školce, čímž jsem spojila své 2 největší zkušenosti au-pair z Anglie, tedy starání se o děti a mluvení anglicky.

Jak z jiného světa

Po návratu domů jsem se cítila doslova jak z jiného světa. Přijela jsem s úplně jiným úhlem pohledu, jelikož jsem se seznámila s několika dalšími au-pair z různých světových koutů. Díky dětem a mé hostující mamince jsem tak nějak věřila, že se dá vše zvládnout a nic není nedosažitelné. Maturita v tu chvíli vypadala jako banalita a já se smála sama sobě, jak jsem se jí stresovala.

Po půl roce jsem svou hostující rodinu navštívila a byla to opět nejlepší část mých prázdnin. Je zajímavé, jak málo stačí k radosti, nebo jak malý člověk ve vás může radost do života probudit.

Kam dál: Nevíte, co chcete dělat po střední škole? Nebaví vás studium? Zkuste gap year!


Tipy, jak se nebát a zařídit si život po svém, najdeš na Facebooku. 👍

Feed me
ImproveLife

Jak to probíhá, když hledáte práci jinde než ve fastfoodu?

Untitled design (7)

Hledání práce je proces poměrně bolestivý. Nicméně, když už hledáte více jak měsíc, máte kromě otrávenosti a zoufalosti jednu výhodu oproti ostatním – rozumíte jedovatému jazyku zaměstnavatelů. Já za poslední dva měsíce prošla kolem patnácti pohovorů a většina z nich probíhala úplně stejně. Takže na co si dát pozor a čemu se vyvarovat?

Je dobré prvně říct jednu překvapivou věc – jedná se o proces, který klidně může trvat roky (kamarád hledá práci druhým rokem, sestřenice na dobrou práci čekala rok). Proto doporučuju nedělat moji chybu – nebýt namyšleně naivní a myslet si, že „lepší“ práci získáte první nabídkou na jobs.cz (ne, pozice kontrolora, manažera ani vedoucího provozovny ještě nemusí nutně znamenat dobrou práci).

Než začnete z nezaměstnanosti hledat práci, zařiďte si drobný vedlejší příjem, nebo prostě jděte na úřad práce. Jakmile jste zajištění, můžete v klídečku čekat na nějakou docela zajímavou nabídku, každý týden si dát dva pohovory a zbytek trávit válením se v houpací síti.

Bohužel, mně nikdo na začátku neřekl: Zařiď si drobný příjem, potrvá dlouho než najdeš práci,” a tak jsem se vrhla do víru jobs,cz, jenprace.cz, anoncí a proplouvala mořem inzerátů, které jsem ještě ze začátku měla energii třídit na ty, kam napíšu a kam ne. Můj entuziasmus byl na nejvyšší míře, dokonce i předtím než jsem vkročila do pohovorové místnosti. Pokud nás na místě sedělo víc, strašně jsem se divila, proč všichni mají ty protáhlé obličeje. No a přímo na pohovoru jsem naivně mluvila PRAVDU! Teď vám tedy sdělím jedno důležité, praktické pravidlo: Na pohovoru NIKDY neříkejte pravdu. Raději si vymyslete tři roky praxe, i kdybyste letos maturovali, odkývejte svoje znalosti pokročilého programování. A když mluvíte o minulosti, nikdy neříkejte svoji dávnou vlastnost, která už je dávno za vámi, třeba co jste jako mladší neměli rádi.

Tudíž vždycky si stůjte za tím, že jste odjakživa byli: týmovým hráčem, se všemi jste vycházeli, samostatní, učenliví a hlavně teď už všechno umíte. A pokud neumíte, hlavně to neříkejte. Řekněte, že můžete nastoupit až za dva týdny a celých 14 dní se šroťte. Protože vy to prostě budete umět! Při prvním setkání s PR/HR (personal recruitment) nasaďte široký úsměv. Najděte všechny zbytky svého entusiasmu a všechno odkývejte. Nástup je možný včera, dnes i zítra!

Pokud tedy máte zvládnutý pohovor, zeptám se ještě o krok zpět. Jak jste na tom s životopisem? Protože já můžu bezpečně říct, že mám úžasný životopis. Také mi z každé třetí nabídky odepíší, což je poměrně dobré skóre (kamarád poslal jednou životopisů cirka padesát, odepsalo mu dvacet, pohovorů měl deset, na pěti mohl nastoupit a nakonec nastoupil někde úplně jinde).

Přečtěte si také: Jak na super životopis

Co se platového ohodnocení týče… Je to past! Protože nikdy nevíte, jestli jste si neřekli moc, nebo málo. Řeším to univerzální odpovědí: „Abych se přiznala, v pracovním procesu ještě nejsem zběhlá, mám tedy tendence se podceňovat. Proto si říkám 10 až 12 tisíc.“ A podle reakce PR poznáte, jak moc jste se podcenili, nebo trefili. Protože každý PR se zeptá „Hrubého?“ nebo „Čistého?“. Pokud se zeptá, jestli hrubého, což odkývete a on pak s úsměvem řekne: „Tak to nejspíš dostanete víc,“ nejspíš jste narazili na pozici, kterou pak budete moct dělat i při studiu, nebo na nějakou základní s možným kariérním růstem. V horším případě jste našli skutečnou práci za minimální mzdu.

Pokud se vás PR zeptá se zvednutým obočím: „Čistého?“ a nejlépe dodá „Doufám!“, buď jste narazili na dobrou práci za slušné peníze, nebo jste narazili na točnu lidí. Protože pak taky může následovat věta: „No, my totiž do základu poskytujeme 10 000 čistého plus provize.“ A pozor! Slovo provize většinou značí, že žádáte o pozici, která obsahuje jedno ze slov: sales, manager, operátor, administrativní, market, marketing, akcie nebo finanční.

Nyní se s vámi podělím o dvě zkušenosti z pohovorů.

Pohovor na pozici Administrativní podpora:

Pohovor proběhl dobře. Obě PR se na mě usmívaly, všechno vypadalo skvěle. Byly ze mě nadšené. Myslely si, že
s mými 10 – 12 tisíci jsem prostě blázen, vždyť mi můžou slíbit mnohem víc. Je dobré podotknout, že tuto práci mi dohodila známá. PR si se mnou domluvily zaškolení na druhý den.

Téhož dne večer mi přišla SMS, že bohužel druhý den mají už nějaké pohovory, že se mi ozvou ohledně školení. Další den se nikdo neozval, ale třetí den mi volá táta a říká: „Zdeněk říkal, že jsi tu práci odmítla, proč?“ Byla jsem z toho celá zkoprnělá, vždyť už jsem byla v podstatě přijatá! Okamžitě jsem zvedla telefon a zavolala do oné společnosti, že to musí být nějaký omyl. Zvedla to PR s vláčným, klidným „Prosím?“ Slušně jsem pozdravila a představila se, načež mi skočila do řeči a neklidně říká: „Já se omlouvám, nemám teď čas mluvit, ozvu se vám!“ a hovor byl přerušen. Zkroušeně jsem volala známé, která mi to dohodila, jestli to není omyl, že jsem práci neodmítla, naopak. Ta mi na to odpověděla, že jestli jsem řekla, že nemám ráda práci v ženském kolektivu, monotónní práci a chci nastoupit na vysokou, tak jsou to přesně věci, které tahle práce nesplňuje. Tak jsem jí to vyvrátila, že ženský kolektiv jsem neměla ráda na základní škole, monotónní prací jsem myslela monotónní práci za barem v restauraci (což jsem jim na pohovoru původně řekla) a že jsem určitě zmínila, že vysokou jsem ochotná odložit, pokud bych tu práci získala. 

Za dvě hodiny mi volá PR: „Dobrý den, slečno Dufková! Já se omlouvám, že volám až teď, ale předaly jsme váš životopis (v češtině) generálnímu řediteli české pobočky a ten ho předal generálnímu řediteli společnosti na Kypr. On rozhodl, že vás nemůžeme přijmout. Takže děkujeme za zájem, ale bohužel s vámi nechceme navázat spolupráci.“ Tak určitě. Díky.

Pohovor na pozici Support pro Síťové uživatele:

„Tak, tady máte testy z angličtiny a tady testy z technologií. Máte na to hodinu a půl.“

*o hodinu a půl později mojí jistoty, že jsem ty testy napsala opravdu dobře*

„Tak, z výsledků jsme se rozhodli, že přijmeme jen pana X, pana Y, pana Z a slečnu A. Všem ostatním děkujeme, zkusit to můžete znovu za tři měsíce.“

Celá nesvá jsem se přihlásila se slovy: „Můžu se podívat na svůj test?“ načež se mi dostalo ošklivého pohledu
a odpovědi „Ne.“

Později jsem se díky známým dozvěděla, že ten test je jen formalitka, že stejně přijímají na základě praxe v životopise.

Kam dál: Jdeš na pohovor? Připrav se na tyto otázky!


Ještě máš hlad? Čerstvé menu najdeš na Facebooku. 👍

Feed me
ExploreLife

Nevíte, co chcete dělat po střední škole? Nebaví vás studium? Zkuste gap year!

Untitled design (4)

Někdo ví už od svých 4 let, že chce být doktorem a drží se svého snu celý život. Mnozí z nás si zase přáli být popelářem, ale později přišli na to, že to asi nebude to pravé. Jiní své představy o pracovním životním naplnění mění každý týden. Zajímavé je také zamyslet se nad tím, proč je pro nás práce tak důležitá.

Kde si stojí práce v žebříčku vašich hodnot?

Zaujímá práce tak vysokou příčku v životních hodnotách? Jsem si jistá, že nemusí. Ale vzhledem k tomu, že v dnešní době se lze bez peněz jen těžko obejít, bude pro většinu lidí práce to místo, kde budeme trávit nejvíce času. A chtě nechtě, pokud nemáme jiné životní naplnění, jako je třeba partner či děti, kariéra pro nás bude představovat pravděpodobně nejdůležitější hodnotu, která zcela jistě bude ovlivňovat naše nálady a emoční rozpoložení. Je tedy jasné, že by nás práce měla bavit, aby jsme nebyli frustrovaní a nežili jsme od víkendu k víkendu.

Co vás vlastně baví?

Mladí lidé se po absolvování střední školy většinou začínají soustředit na svoji budoucnost. Přijde mi ale, že spousta lidí neřeší to podstatnější přítomnost. Domnívám se, že v Česku je to ještě umocněné naším vzdělávacím systémem. Střední školy končíme v 19/20 letech, což je o dva roky později, než je tomu v zahraničí. Jelikož máme možnost studovat zadarmo, bylo by hloupé tuto možnost nevyužít. A spousta lidí začne studovat i přesto, že vlastně nevědí, co chtějí. Slepě si vyberou obor a doufají, že je to bude bavit. Někteří mají to štěstí a studium je baví.

Někteří bohužel ne. Trápí mě otázka: Měli všichni studující vlastně možnost zjistit, co je baví?” V České republice neexistuje středoškolské vzdělání, kde bychom si mohli vyzkoušet všechno. Gymnázia jsou zaměřena čistě na akademické studium, memorování se a absolutně zde chybí jakákoli praxe, kde by si student mohl vyzkoušet, jak v reálném životě může své nově nabyté vědomosti uplatnit. Jiné střední školy se zase specializují pouze na jednu oblast ať je to obchod, pedagogika, umění, či řemeslo. Přicházíme tak o možnost, zkusit si spoustu nových aktivit, a najít něco, co by nás skutečně naplňovalo. Na středních školách nás příprava do školy obírá o většinu volného času, který bychom místo učení, mohli věnovat něčemu, co nás baví….

Přečtěte si také: Jak si jít za svým snem už na střední škole?

Užíváte si studium nebo tiše trpíte?

Necítíte se už otrávení? Nebere vám 13 let soustavného studia více, než dává? Pokud vstáváte s dobrým pocitem na srdci, když vám zvoní budík, budící vás ke studijním povinnostem, studujte. Jen apeluji na ty, kteří to takhle necítí, aby se nenechávali strhnout okolím a radami rodičů a nekonali tak, jak koná většina. Domnívám se, že většina těch starších a zkušenějších, kteří vám radí, své mládí prožili v jiné době. V době, kdy člověk nemohl svobodně dělat to, co ho baví. V době, kde se pouze volily ty zábavnější možnosti což zcela jistě byla vysoká škola před vojnou a práce v teplé kanceláři před prací na stavbě.

Gap year jako cesto za sebepoznáním

V jiných státech je častým zvykem, že si studenti vezmou tzv. gap year, tedy rok volna po ukončení střední školy. Během této pauzy čerství středoškoláci obvykle cestují nebo získávají pracovní zkušenosti praxí na stážích, díky kterým nabudou jasnější představu o tom, zda-li by je případné povolání bavilo i v reálném životě. Studium vysoké školy, která vás baví, totiž nezaručuje, že vás bude povolání bavit i v praxi. Koneckonců, diplom z vysoké školy ani negarantuje, že vás v tomto oboru někdo zaměstná… V současnosti je totiž důležitější praxe, pokud tedy mluvíme o profesích, kde nepotřebujeme diplom k potřebné akreditaci (např. doktoři, právníci).

Závěrem nebojte se hledat sami sebe. Nebojte se měnit plány. Nebo radši neplánujte. A jak říká moudrý Paulo Coelho: „Aby člověk poznal sám sebe, musí se ztratit.”

Kam dál: Jak najít vášeň?


Tipy, jak se nebát a zařídit si život po svém, najdeš na Facebooku. 👍

Feed me
ImproveLifeTipy

„Dělej co tě baví, s lidma co tě baví, starý nebo mladý, more, nic tě nezastaví, YEAH…“

Untitled design (2)

Zkrátka nemusíš být příznivcem Bena Cristovaa, abys věděl, že dělat, co tě baví, je sakra důležitý! Každý není předurčen k tomu, aby studoval na Harvardu, vymyslel lék na rakovinu, spekuloval na burze a stal se přes noc milionářem. Prostě nebudeš jako André (z klubu milionářů), který chodí lovit vlastní perly. Třeba budeš celý život vařit kafe, a co jako?! Hlavní je, aby tě to bavilo. Vždycky bylo, je a bude nejdůležitější, pracovat takříkajíc pro svou dušičku.

Neboj se „vyhořet“

Zní to hrozně, a když k tomu dojde, není to žádný med. Ale tvé tělo, a hlavně tvá mysl (a zase jsme u tý dušičky) ti říká, že je něco špatně. To, že si celý život dělal bagristu a už v tom nevidíš smysl, není nic špatnýho. V takovém Norsku je zcela normální, když během svého života kompletně změníš pracovní místo. Navíc tě v tom přímo podporuje stát. Kompletní změna však neznamená, že z úředníka u firmy A, budeš dělat úředníka u firmy B. Znamená to, že z úspěšného chirurga přesedláš na uměleckou dráhu a stane se z tebe pianista. A proč ne?! Žijeme jen jednou, a je hloupost dělat něco, co tě přestalo bavit.

Dělej věci srdcem

Nikdy nebudeš v něčem tak dobrej, pokud to nebudeš mít rád. Můj kamarád je fanda do vodních dýmek. Že se tím nedá uživit? Ale dá! Nejdříve začal psát blog Dýmkařův koutek a z chutě podělit se o svá moudra, se rázem stal business. Jako student marketingu se rozhodl své zkušenosti zúročit. Nyní jezdí po republice, radí čajovnám a dalším podnikům, jak takovou vodní dýmku správně připravit a pomáhá jim se vším ostatním.

Přečti si také o tom, jak najít svoji vášeň.

Dvacet titulů nerovná se úspěch a bohatství

Známá má známého (vždycky to je nějaká/ý známá/ý, kdo někoho zná, nicméně dotyčnou osobu znám také), co se živí kominictvím. Ano, kominíček. Když si na něj sáhneš, budeš mít štěstí. A když budeš dělat něco, co už zas tak moc lidí nedělá, budeš mít štěstí taky. Tenhle kominíček má nadprůměrný plat a takříkajíc, fakt nekecám, si jezdí v bavoráčku. Další kamarád kamaráda přestal vidět smysl ve studiu marketingu a šel si vlastní cestou. Potkal zajímavou slečnu a začali dělat to, co tu chybělo. Začali vyrábět vlastní kvalitní mandlová mléka. Jejich nemléko si již získalo srdce mnohých a má čestné místo nejen v obchodech se zdravou výživou, ale i jako alternativa mléka v kavárnách. Nechci tím říct, že studovat se nemá, že škola ti nic nedá. Dá ti hodně, ale ještě více ti dá to, co máš rád/a, za čím si jdeš a co tě baví, v čem vidíš smysl TY. Pokud tě nebaví práva, asi v tom nikdy nenajdeš smysl a nestane se z tebe velevážené právní eso… (Ale kdo ví? ☺)

Pokaždé nejde jen o prachy

Věděli jste, že finanční odměňování a benefity jsou až na pátém místě, co se týče top 10 odměn za práci? Kupodivu se na prvním místě umístilo uznání. Následuje zapojení, lidský přístup, vedení a až pak ona finanční odměna. Nejsme stroje. Ač se to tak občas zdá, je potřeba pracovat v prostředí, kam se člověk bude těšit. Sama dělám dvě práce, jednu „kancelářskou“ a druhou ,,kavárenskou“. Sice je práce v kavárně náročná, ale ten kolektiv lidí a pracovní nasazení je prostě něco úplně jiného. Jde o rodinný podnik a takový je zde i přístup. Takže ne, nestydím se za to, že někam chodím vařit kafe a odnášet nádobí. A proč taky?! Je to fajn, baví mě to a dělám to srdcem. ☺

Neboj se pracovat srdcem i ty. Zkoušej různé věci. Mě třeba baví cestovat, a tak to dělám naplno!

Kam dál: Nikdy se nezastavit


Máš ještě hlad? Další tipy a rady najdeš na Facebooku. 👍

Feed me
ExploreLifePráceŠkola

Vejška, práce nebo podnikání? Co je pro tebe nejlepší?

shutterstock_506137015

Občas v životě stojíme na rozcestí. Nevíme kam dál a co pro nás bude nejlepší. Největší životní rozhodnutí nás čeká hlavně po maturitě. Co teď? Jít na vejšku, do práce, nebo skočit na volnou nohu? Nevíme, co čekat a máme strach. Takové velké rozhodnutí vyžaduje velké uvážení. Musíme si pořádně vše promyslet, zjistit všechna pro a proti. Ať už se rozhodneme jakkoli, pamatujme, že každý jsme jiný. Proto je důležité nedat na řeči ostatních a rozhodnout se sami za sebe. 

Čti také: Jak si jít za svým snem už na střední škole?

Vysoká škola

Nejdůležitější je vybrat si ten správný obor. Jsou obory, které by nás bavily, ale nemáme k nim předpoklady. Pokud jste studovali například obchodní akademii, není nejrozumnější se hlásit na přírodovědeckou fakultu. Je nutné najít průnik mezi tím, co tě baví a tím, co už umíš. Nečekej, že ti vysoká škola na obě otázky odpoví. To musíš udělat ty sám.

Co tě to naučí: Vysoká škola tě naučí samostatnosti. Většinou je to období, kdy se odstěhuješ od rodičů, začneš si vařit i něco jiného než čaj a zjistíš, kolik stojí šampon nebo šiška salámu. Naučíš se rozhodovat, zda si za poslední peníze koupit něco k jídlu, nebo vyrazit na párty. Také zjistíš význam slova „zodpovědnost“ – najednou si musíš vše vyřídit sám, a hlavně i sám zjistit, co máš vlastně vyřídit. Aktivně vyhledáváš informace, protože ti nikdo nic neřekne. Také objevíš nekompromisní deadliny, kvůli kterým zažiješ pár probdělých nocí. A i když se může zdát, že přes semestr je to jen zábava a všechno hravě zvládneš, s přicházejícím zkouškovým zažiješ období temna.

Na vysoké škole rozhodně nehrozí stereotyp, předměty i rozvrh se ti mění každé tři měsíce, které utíkají neskutečně rychle. Dalším velkým plusem je časová flexibilita. Většinou si můžeš rozvrh přizpůsobit svým preferencím, zálibám a třeba i brigádě. Když si vše dobře zorganizuješ, můžeš se těšit na sladké čtyři měsíce prázdnin.

Velká volnost má i své nevýhody. Vše je jen na tobě – tvé organizaci, disciplíně a time managementu. Pokud patříš mezi věčné oddalovače a prokrastinátory, můžeš se těšit na dny a noci bez spánku nebo nervy na třetích pokusech zkoušek. Protože zkouška je od slova zkoušet přece. Adrenalin ti zajistí psaní seminárních prací za jednu noc a tvými nejlepšími přáteli se stanou hrnky kafe a energetické drinky.

Zaměstnání

Práce čeká jednou na každého a bude s námi celý život. A život je moc krátký na to, abychom dělali to, co nás nebaví. Je opravdu důležité vědět, co chceš a jít si za tím. Nemusíš to vědět hned.  A co ti radím? Zkoušej, zkoušej, zkoušej. Právě to tě dovede k tvému sebepoznání a vysněnému zaměstnání. 

Co tě to naučí: Z každé práce si můžeš odnést něco jiného. Ve většině případů získáš denní řád, disciplínu a organizovanost. Pochopíš, jak důležitá je spolehlivost, a to jak tvoje, tak kolegů. Objevíš zcela nový druh kolektivu a zjistíš, že s některými lidmi není lehké vyjít. Což v práci může být velký problém. Proto je důležité naučit se s lidmi správně jednat. Bez velké porce trpělivosti a tolerance se neobejdeš. (Může se ti hodit knížka od Dale Carnegie: Jak získávat přátele a působit na lidi.) Dost často se také budeš muset přizpůsobit něčemu, s čím tak úplně nesouhlasíš. Najdeš v sobě možná skryté vlohy a ujasníš si své silné a slabé stránky. Zjistíš, zda jsi týmový hráč nebo raději pracuješ individuálně.

Největší výhodou práce je finanční nezávislost. Přesně vypočítané kapesné na svačiny se stává minulostí. To také znamená, že je dobré se naučit s penězi hospodařit. Pokud najdeš práci, kde se můžeš seberealizovat a opravdu tě naplňuje, máš vyhráno. Není lepšího pocitu než každé ráno vstávat s tím, že tvá práce má smysl. Staň se potřebným článkem v celku a nikdy si nebudeš připadat zbytečný.

Těšil ses do práce, až zahodíš všechna ta školní skripta? Bohužel, i v práci se učení nevyhneš. Vždy se najde nějaké školení, které budeš muset absolvovat. Hodně firem pracuje na neustálém zdokonalování svých zaměstnanců. Časem se na tebe mohou zvýšit nároky tak, až budeš mít pocit, že nic nezvládáš. Syndrom vyhoření. Workoholismus. To jsou pojmy, které jsou s prací negativně spojeny. Je důležité si neustále udržovat zdravou bilanci práce-osobní život. Pokud zjistíš, že tě práce nebaví a nenaplňuje, snaž se vždy najít příčinu a vyřešit ji. Neboj se dát výpověď a porozhlédnout se jinde. Dlouhodobá frustrace se ti může podepsat jak na psychickém, tak na fyzickém zdraví. Také se v zaměstnání čím dál více objevuje mobbing (šikana spolupracovníky), bossing (šikana šéfem) či staffing (šikana podřízeným).

Podnikání

Nesnášíš autority a nevyhovuje ti, když ti někdo říká, co a jak máš dělat? Jsi rád pánem svého času a jsi přesvědčený, že všechno stejně nejlíp uděláš sám? Tak právě pro tebe je podnikání nejlepší možná cesta. Na začátku je většinou strach, ale na konci může být velký úspěch. Kouzlo podnikání je právě v tom, že nikdy nevíš, jak to celé nakonec dopadne.

Co tě to naučí: Odpovědnost je všude, ale tady ze všeho nejvíc. Velká volnost vyžaduje i velká rizika. Jedeš na vlastní triko a musíš se spolehnout jen sám na sebe. Neexistuje žádný šéf, který ti bude říkat, co máš dělat, a který bude zodpovědný za tvé chyby. Šéfem jsi jen ty sám, ať už v dobrém, nebo ve zlém. Nikdo tě nenutí sedět v kanceláři osm hodin a splnit tisíce úkolů. Zní to sice hezky, ale pravdou je, že donutit se musíš právě ty. Abys to zvládnul, potřebuješ být perfektně organizovaný. Co si napíšeš do diáře, to platí. Pro prokrastinaci není prostor, jinak by ses z toho časem zbláznil.

Získáš volnost, kterou jinde nedostaneš. Můžeš cestovat, jak se ti zlíbí a neohlížet se na počet dní dovolené. Sám se rozhoduješ, kdy máš volno a kdy budeš pracovat. Klidně můžeš pracovat jen pár hodin denně, nebo několik dní v týdnu. Nemusíš řešit protivné kolegy, kteří ti znepříjemňují práci. A už vůbec ne šéfa, který tě nedokáže pořádně ocenit. Sám si určuješ tempo a nemusíš se ohlížet na nějaké denní normy a tabulky.

Když se ti nepovede něco v práci, dostaneš napomenutí, možná i výpověď. Když se ti ale něco nepovede v podnikání, můžeš přijít naprosto o vše. Každý den je jako nový začátek a nikdy nevíš, co ti přinese. I když se ti celkem daří, neznamená to, že to tak bude i v osobním životě. Podnikání vyžaduje dost času a úsilí, a tak se může lehce stát, že ti pak na rodinu a přátele nezbude čas. Tendence k workoholismu se tady znásobují o mnohokrát víc než v obyčejném zaměstnání. Práci a soukromý život je zde opravdu těžké oddělit.

Jakou cestu si vybereš právě ty? Napiš nám to do komentáře.

Může se ti hodit: Jdi hledat svou vášeň


Čerstvé menu pro všechny studenty, zaměstnance a podnikatele na Facebooku. 👍

Feed me
ImproveLife

Úspěch v uspěchaném světě

uspěchaný svět

Hoří termín nějakého projektu do práce nebo se musíte něco naučit do školy, ale vůbec vám to nejde? Bojujete s prokrastinací, nemůžete se soustředit? Jste zahlceni informacemi a požadavky, že už ani nevíte, kde vám hlava stojí? Dál to nejde. Přece by to mohlo jít jinak. Na chvíli se zastavte a zamyslete se, jestli byste náhodou nechtěli ve svém životě něco zkusit jinak. 

Představte si okamžik, kdy jste plně ponoření do práce, která vám přináší radost. Nic vás neruší, můžete se ponořit opravdu hluboko a rozvíjet velké myšlenky. Proudí kreativita – protože konečně dostala prostor! 

Líbí se vám tahle představa? Jste na správné adrese! V tomto článku vám poradím, jak se s nahromaděnou prací nejlépe vypořádat. Částečně mě inspirovaly vlastní zkušenosti. Mnoho informací jsem převzala z knihy Hluboká práce. Napsal ji Cal Newport, do češtiny přeložila Kateřina Ešnerová a u nás ji vydalo nakladatelství Jan Melvin. 

Hluboká? Práce?

Cal Newport pracuje s pojmem hluboká práce. Pojďme si vysvětlit, co tím myslí. Jde o práci se stoprocentním pracovním nasazením. Při hluboké práci se maximálně soustředíme, nenecháme se ničím rozptylovat. Jedině tak ze sebe dostaneme maximum. Zvládneme pracovat mnohem rychleji, ale také (a to především) kvalitněji. Hluboká práce je klíčem k úspěchu. Opakem je plytká práce. Zbytečně omezuje. Kdo se k ní nechá strhnout, věnuje se jedné činnosti přerušovaně. Kontroluje během ní e-maily, telefonuje. Během práce nezavře sociální sítě, odepisuje na zprávy v chatu. Myslí na několik věcí najednou. (Nepoznáváte se náhodou? 🙂 ) Výsledky pak neodpovídají jeho maximálním schopnostem.

A to je škoda. Co s tím provedem?

Určete si dobu, po kterou se budete soustředit jen a jen na práci. A teď pozor – to opravdu není 8 hodin. I trénovaný hlubokopracovník zvládne jen tři hodiny. Začněte 30 minutami, pak zkuste hodinu. Začněte zlehka, krátkými časovými úseky a zvykejte si.  Vypněte sociální sítě, zakažte si kontrolovat e-mail, nastavte na mobilu tichý režim. A taky doporučuju říct to všem okolo – aby vás nerušili. Dávejte si pozor, aby vám myšlenky neutíkaly k obědu nebo víkendovému výletu. Věnujte pozornost jen a pouze své práci. Naproti tomu o přestávkách se zaměřte na něco úplně jiného. Přečtěte si novou zprávu, dejte si něco dobrého na zub nebo si třeba trochu zacvičte. Dopřejte si chvilku klidu a volnosti.

Věřte, že takovým stylem uděláte mnohem víc. Sama se podobným způsobem připravuji do školy. Díky tomu mám i přes zkouškové období energii řešit problémy v práci a zbývá mi dost času i na koníčky a přátelé. Jsme mnohem schopnější, než si myslíme. Stačí jen správné plánování, maximální koncentrace a pravidelný odpočinek.

Každému k práci vyhovuje jiný čas. Někdo je nejproduktivnější ráno, jiný raději pracuje dlouho do noci. Po obědě býváme všichni mírně unavení. Popřemýšlejte o svém denním režimu a hluboké práci se věnujte pokud možno v nejproduktivnější denní dobu. A co se vyplatí – naplánovat si hlubokou práci dopředu. 

Na hlubokou práci nemám vůli, nebudu se o ni snažit

Dovolím si lehce polemizovat s Newportem, který svou knihou míří na ambiciózní lidi. Myslím si, že vám hluboká práce prospěje, i když nemáte zrovna vysoké cíle. Přinese vám do života systém a pořádek. Povinnosti budete vykonávat rychleji a efektivněji. Budete je mít dříve za sebou. Zůstane vám tak více času na koníčky a přátelé. Ve výsledku budete mít veselejší a naplněnější život.

Hlubokou práce je důležitá především pro činnosti, které významným způsobem zaměstnávají mozek. Ať už jde o vědeckého pracovníka, programátora nebo spisovatele. Nejvíce HP oceníte při tvůrčích a kreativních činnostech. Hodit se samozřejmě může také ve studiu nebo některých volnočasových aktivitách.

Luboš Volkov se třeba zavřel doma a začal designovat aplikace. Dneska vede tým designérů a lítá po světě.
“Na celý rok jsem se zavřel doma a pracoval na svých konceptech imaginárních aplikací”

Fajn, ale jak teda začít? Odjet na samotu?

Základem je plánovat, plánovat, plánovat. Promyslete, co všechno musíte stihnout v delším časovém úseku, určete, co uděláte v nejbližším týdnu. Rozvrhněte si činnosti do jednotlivých dnů. Rozvrh si poctivě zapisujte, a to i v případě, že máte dobrou paměť a jste v podstatě chodícím diářem. Význam zadaných úkolu si mnohem vážněji uvědomíte, když je před sebou uvidíte na papíře. Navíc tím ulevíte hlavě od strachu, že na něco zapomenete nebo zmeškáte termín. Snažte se svůj rozvrh co nejpřesněji dodržovat.

Na práci se dobře nalaďte. Najezte se, energii budete potřebovat. Dejte si čaj nebo kávu. Věnujte se chvíli něčemu, co máte rádi a dělá vám radost. Místnost dobře vyvětrejte. V neposlední řadě nezapomínejte na kvalitní spánek. Dělejte práci pravidelně, zvykněte si na určitou rutinu.

A co je super – nemusíte na samotu. Stačí se zavřít někam do klidu. 

Musíte udělat něco otravného a nudného a nějak vám chybí motivace se do toho pustit? Rozhodně takovou práci neodkládejte na později! Zbytečně byste si udržovali špatný pocit. Pusťte se do ní nejdříve. Já si při tom představím, jak se mi uleví, až to budu mít za sebou. Pouštím se pak do všeho s vervou, aby se úleva dostavila co nejdříve.

Své výkony oceňujte, buďte na sebe pyšní. Větší úspěch nebo vypracování něčeho náročnějšího se klidně odměňte materiálně – na mě funguje třeba dort. 

Kam pro další inspiraci?

Kvalitou a efektivitou práce či studia se přirozeně zabývají kromě Hluboké práce i mnohé další knihy. Zde jsou některé z nich:

  • Leo Babauta: Zen a hotovo
  • David Allen: Mít vše hotovo
  • David Allen: Aby vše klapalo: Jak hravě zvládat pracovní a životní výzvy
  • Petr Ludwig: Konec prokrastinace
  • Daniel Goleman: Pozornost 

Pro další inspiraci jsi přijď na Facebook. 👍

Feed me