close
ImproveLife

Jak to probíhá, když hledáte práci jinde než ve fastfoodu?

Hledání práce je proces poměrně bolestivý. Nicméně, když už hledáte více jak měsíc, máte kromě otrávenosti a zoufalosti jednu výhodu oproti ostatním – rozumíte jedovatému jazyku zaměstnavatelů. Já za poslední dva měsíce prošla kolem patnácti pohovorů a většina z nich probíhala úplně stejně. Takže na co si dát pozor a čemu se vyvarovat?

Je dobré prvně říct jednu překvapivou věc – jedná se o proces, který klidně může trvat roky (kamarád hledá práci druhým rokem, sestřenice na dobrou práci čekala rok). Proto doporučuju nedělat moji chybu – nebýt namyšleně naivní a myslet si, že „lepší“ práci získáte první nabídkou na jobs.cz (ne, pozice kontrolora, manažera ani vedoucího provozovny ještě nemusí nutně znamenat dobrou práci).

Než začnete z nezaměstnanosti hledat práci, zařiďte si drobný vedlejší příjem, nebo prostě jděte na úřad práce. Jakmile jste zajištění, můžete v klídečku čekat na nějakou docela zajímavou nabídku, každý týden si dát dva pohovory a zbytek trávit válením se v houpací síti.

Bohužel, mně nikdo na začátku neřekl: Zařiď si drobný příjem, potrvá dlouho než najdeš práci,” a tak jsem se vrhla do víru jobs,cz, jenprace.cz, anoncí a proplouvala mořem inzerátů, které jsem ještě ze začátku měla energii třídit na ty, kam napíšu a kam ne. Můj entuziasmus byl na nejvyšší míře, dokonce i předtím než jsem vkročila do pohovorové místnosti. Pokud nás na místě sedělo víc, strašně jsem se divila, proč všichni mají ty protáhlé obličeje. No a přímo na pohovoru jsem naivně mluvila PRAVDU! Teď vám tedy sdělím jedno důležité, praktické pravidlo: Na pohovoru NIKDY neříkejte pravdu. Raději si vymyslete tři roky praxe, i kdybyste letos maturovali, odkývejte svoje znalosti pokročilého programování. A když mluvíte o minulosti, nikdy neříkejte svoji dávnou vlastnost, která už je dávno za vámi, třeba co jste jako mladší neměli rádi.

Tudíž vždycky si stůjte za tím, že jste odjakživa byli: týmovým hráčem, se všemi jste vycházeli, samostatní, učenliví a hlavně teď už všechno umíte. A pokud neumíte, hlavně to neříkejte. Řekněte, že můžete nastoupit až za dva týdny a celých 14 dní se šroťte. Protože vy to prostě budete umět! Při prvním setkání s PR/HR (personal recruitment) nasaďte široký úsměv. Najděte všechny zbytky svého entusiasmu a všechno odkývejte. Nástup je možný včera, dnes i zítra!

Pokud tedy máte zvládnutý pohovor, zeptám se ještě o krok zpět. Jak jste na tom s životopisem? Protože já můžu bezpečně říct, že mám úžasný životopis. Také mi z každé třetí nabídky odepíší, což je poměrně dobré skóre (kamarád poslal jednou životopisů cirka padesát, odepsalo mu dvacet, pohovorů měl deset, na pěti mohl nastoupit a nakonec nastoupil někde úplně jinde).

Přečtěte si také: Jak na super životopis

Co se platového ohodnocení týče… Je to past! Protože nikdy nevíte, jestli jste si neřekli moc, nebo málo. Řeším to univerzální odpovědí: „Abych se přiznala, v pracovním procesu ještě nejsem zběhlá, mám tedy tendence se podceňovat. Proto si říkám 10 až 12 tisíc.“ A podle reakce PR poznáte, jak moc jste se podcenili, nebo trefili. Protože každý PR se zeptá „Hrubého?“ nebo „Čistého?“. Pokud se zeptá, jestli hrubého, což odkývete a on pak s úsměvem řekne: „Tak to nejspíš dostanete víc,“ nejspíš jste narazili na pozici, kterou pak budete moct dělat i při studiu, nebo na nějakou základní s možným kariérním růstem. V horším případě jste našli skutečnou práci za minimální mzdu.

Pokud se vás PR zeptá se zvednutým obočím: „Čistého?“ a nejlépe dodá „Doufám!“, buď jste narazili na dobrou práci za slušné peníze, nebo jste narazili na točnu lidí. Protože pak taky může následovat věta: „No, my totiž do základu poskytujeme 10 000 čistého plus provize.“ A pozor! Slovo provize většinou značí, že žádáte o pozici, která obsahuje jedno ze slov: sales, manager, operátor, administrativní, market, marketing, akcie nebo finanční.

Nyní se s vámi podělím o dvě zkušenosti z pohovorů.

Pohovor na pozici Administrativní podpora:

Pohovor proběhl dobře. Obě PR se na mě usmívaly, všechno vypadalo skvěle. Byly ze mě nadšené. Myslely si, že
s mými 10 – 12 tisíci jsem prostě blázen, vždyť mi můžou slíbit mnohem víc. Je dobré podotknout, že tuto práci mi dohodila známá. PR si se mnou domluvily zaškolení na druhý den.

Téhož dne večer mi přišla SMS, že bohužel druhý den mají už nějaké pohovory, že se mi ozvou ohledně školení. Další den se nikdo neozval, ale třetí den mi volá táta a říká: „Zdeněk říkal, že jsi tu práci odmítla, proč?“ Byla jsem z toho celá zkoprnělá, vždyť už jsem byla v podstatě přijatá! Okamžitě jsem zvedla telefon a zavolala do oné společnosti, že to musí být nějaký omyl. Zvedla to PR s vláčným, klidným „Prosím?“ Slušně jsem pozdravila a představila se, načež mi skočila do řeči a neklidně říká: „Já se omlouvám, nemám teď čas mluvit, ozvu se vám!“ a hovor byl přerušen. Zkroušeně jsem volala známé, která mi to dohodila, jestli to není omyl, že jsem práci neodmítla, naopak. Ta mi na to odpověděla, že jestli jsem řekla, že nemám ráda práci v ženském kolektivu, monotónní práci a chci nastoupit na vysokou, tak jsou to přesně věci, které tahle práce nesplňuje. Tak jsem jí to vyvrátila, že ženský kolektiv jsem neměla ráda na základní škole, monotónní prací jsem myslela monotónní práci za barem v restauraci (což jsem jim na pohovoru původně řekla) a že jsem určitě zmínila, že vysokou jsem ochotná odložit, pokud bych tu práci získala. 

Za dvě hodiny mi volá PR: „Dobrý den, slečno Dufková! Já se omlouvám, že volám až teď, ale předaly jsme váš životopis (v češtině) generálnímu řediteli české pobočky a ten ho předal generálnímu řediteli společnosti na Kypr. On rozhodl, že vás nemůžeme přijmout. Takže děkujeme za zájem, ale bohužel s vámi nechceme navázat spolupráci.“ Tak určitě. Díky.

Pohovor na pozici Support pro Síťové uživatele:

„Tak, tady máte testy z angličtiny a tady testy z technologií. Máte na to hodinu a půl.“

*o hodinu a půl později mojí jistoty, že jsem ty testy napsala opravdu dobře*

„Tak, z výsledků jsme se rozhodli, že přijmeme jen pana X, pana Y, pana Z a slečnu A. Všem ostatním děkujeme, zkusit to můžete znovu za tři měsíce.“

Celá nesvá jsem se přihlásila se slovy: „Můžu se podívat na svůj test?“ načež se mi dostalo ošklivého pohledu
a odpovědi „Ne.“

Později jsem se díky známým dozvěděla, že ten test je jen formalitka, že stejně přijímají na základě praxe v životopise.

Kam dál: Jdeš na pohovor? Připrav se na tyto otázky!


Ještě máš hlad? Čerstvé menu najdeš na Facebooku. 👍

Tags : otázkypohovoryradyzaměstnavatel

2 komentáře

    1. Určitě si člověk musí vymýšlet praxi s mírou. Když si někdo praxi vymyslí, musí vědět, že danou věc buď ovládá, nebo že se ji je v krátké době schopen doučit. 🙂 Jsme rádi, že se článek líbí.

Leave a Response