close
Explore

Spaceti – Opustili byste komfortní zónu pro svůj sen?

Sedím naproti mladému muži. Na pohled by se mu nedalo tipnout víc než 25 let. Kromě obleku nenaznačuje vůbec nic tomu, že by tento mladý člověk mohl být někým významnějším. Jakmile ale promluví a poprvé se pohne, už z pouhých gest a prvních slov jde poznat, že se jedná o člověka se zkušeností, který už za sebou má kus práce. A tak se přede mnou otevírá možnost poznat zákulisí jednoho z úspěšných startupů v České republice – Spaceti.

Spaceti se zaměřuje právě na orientaci uvnitř budov. Systém umožňuje interakci osob s budovou v reálném čase a pomáhá lidem cokoliv najít. Navíc v krizových situacích jako je požár či střelba pomáhá ohroženým bezpečně se evakuovat. A za tím vším stojí tým mladých lidí, jejichž technickým ředitelem (CTO – Chief Technical Officer) je právě tento mladý muž, Ondřej Plevka.

Ondřej Plevka se sám specifikuje jako „technický mozek a vedení za celým produktem Spaceti“. A odpověděl mi na pár zajímavých otázek, kterými představil celé pozadí projektu a sám sebe. Hned během první otázky: „Jaké byly výrazné milníky ve tvém životě?“ odpověděl bez zaváhání, že bylo třeba opustit svoji komfortní zónu a jistou práci, aby mohl dát vzniknout něčemu většímu.

A jakéže milníky to byly?

Těch je několik. Když to vezmu z profesního života, tak první milník byla práce v IBM, kde jsem pracoval asi tři roky. Později jsme se s částí spoluzakladatelů, kteří také pracovali v IBM, znovu potkali. Dali jsme hlavy dohromady, což byl taky jeden z milníků. Hned nato jsme začali pracovat , což je tedy tři roky zpátky. No a v podobný čas se odehrál důležitý milník z osobního života – svatba s mojí manželkou. Další milník mě čeká na podzim, kdy se mi narodí kluk.

IBM, svatba, zní to všechno jako velký příběh. Kde je ale jeho začátek? Jak ses k tomu vůbec dostal?

My jsme se k tomu dostali vlastně jako tým. Tedy dostal jsem se k tomu, když jsem se přišel do týmu, který jsme vybudovali dostatečně brzy. Jakožto inovační laboratoř jsme měli zkušenost s inovativními cloudovými technologiemi, IoT (označení pro propojení vestavěných zařízení s internetem) a celkově s cloudy. Měli jsme na to dobře sestavené use case (česky ‚případ užití‘), které jsme potom prezentovali po celé střední a východní Evropě. K tomu jsme se dostali vlastně už jako tým, začali jsme přemýšlet, co budeme dělat dál. A šli jsme do toho. Takže to nebylo čistě jen o mně.

Začátek bývá náročný, ale když má člověk dobrý tým, očividně zvládne všechna úskalí. Co tobě tohle všechno přineslo?

Tak, především mi to přineslo čerstvý pohled do života a podnikání. To, že ať ostatní lidé pracují v jakýchkoli firmách, pořád jsou to jen lidé. A také daleko lepší pohled na peníze. Že peníze opravdu nejsou úplně všechno a že daleko víc než peníze znamená proces té práce.

A máš nějaká doporučení na začátek té cesty za sebepoznáním a realizací? Na unikátní a úspěšné cestu jak v osobním a profesním životě?

Tahle otázka stojí chvíli za zamyšlení… Moje první doporučení je mít přítelkyni nebo přítele, partnera. Protože minimálně to mě drží od workoholismu. Člověk má tendence do toho padnout a pracovat třeba patnáct hodin denně. Což by bylo moje doporučení číslo jedna. Někdo, kdo člověka udrží v nějaké realitě, aby byl pak schopný být i produktivní. No a další doporučení je nebát se toho. Nebát se, že někde něco nevyjde, nečekat až to samo spadne do klína, až něco přijde. Nebát se investovat a případně si na to něco málo i půjčit. Prostě jít tomu naproti. Zkusit to rozjet a nebát se. Je to investice do života.

Vezmeme-li to z osobnějšího hlediska, co tedy bylo pro tebe tím prvotním impulzem? Kdy ses rozhodl uniknout ze své komfortní zóny, jít do toho a založit s ostatními Spaceti?

V prvé řadě asi ten potenciál, když jsem to celé viděl před sebou. Největším příkladem, co jsem viděl, byl v San Francisku počítač pro psy, aby na tom mohli hrát hru fruit ninja (hra, kde se tahy po monitoru přesekává ovoce). Ten člověk na to dostal docela velkou dotaci. Tak jsem si řekl, že když už i takový člověk dostane dotaci, tak že nám to musí vyjít taky. I když je Amerika a Evropa investičně úplně něco jiného.

Co myslíš, že stojí za tebou? Byl jsi vždycky ctižádostivý, toužící se odlišit? Třeba odjet na zkušenou do zahraničí? Nebo to přikládáš náhodě, náhodným setkáním nebo konkrétním osobám?

Já na náhody úplně nevěřím. A slovo „cílevědomý“ bych u sebe taky nepoužil. Přemýšlel jsem, že bych jel na rok do Ameriky studovat, což už vlastně ani nevím, proč nevyšlo. Ale nejspíš je to nakonec velkou částí i díky práci v IBM, kde jsme se vyprofilovali z nějaké menší práce v České republice. Nakonec jsem se přece jenom do té Ameriky dostal, pracovně. Létali jsme všude možně po světě. Takže to nebylo hned od začátku, že bych něco věděl. Spíš to bylo celým tím procesem, kterým jsem si prošel.

Co tedy bylo na začátku nejtěžší? Jak sis s tím poradil?

Nejtěžší byl asi ten krok říct si: „Tohle je to, co chci dělat.“ Odejít z ne zas tak špatně placeného místa a udělat ten krok do neznáma. Nikdy jsem sám na sebe nepodnikal. Navíc tam byla ta myšlenka, že musím uživit rodinu (v té době jsme byli jen dva, ještě jsme neplánovali být ve třech). Byla to finanční zodpovědnost. Představa, že bych měl být několik měsíců bez příjmu, byla dost těžko představitelná. Ale nakonec jsem si na to půjčil, a když se teď podívám zpátky, zvládli jsme to nějakých sedm měsíců bez příjmu a ještě s investicí do firmy. Bral jsem to tak, že i kdyby to nevyšlo – a já věřil, že to vyjde – nejsou to peníze, které bych vzal a vyhodil z okna, ale investice do budoucna. To byl celkově asi ten největší krok vůbec.

Jak jsi vůbec našel svoji vášeň? Věci a momenty, které tě přivádějí do flow? Co jsou vůbec tvé silné stránky a talent?

Abych to správně zformuloval. Mojí vášní je celkově vášeň. Baví mě něco vytvářet, baví mě programovat. No a co mě přivádí do flow? Nejspíš už jen ty samotné myšlenky na to, co máme rozjeté. Mám zodpovědnost, vím, co je potřeba udělat. Takže se to snažím vzít a rozložit na jeden velký tác. Potom to nevidím jako celek, ale vidím jednotlivé věci, které jsou potřeba udělat a beru je jednu po druhé. A pak mě do flow přivádí hudba. A nakonec je tu ještě jedna důležitá součást mého života – víra. Jsem věřící.

Přečti si také: A kde se schovává tvoje vášeň?

S ohledem na tvé začátky, souhlasíš, že by člověk, který zrovna studuje, měl nejdřív nechat zaměstnat a pak až začít podnikat?

Za mě ano, protože určité zkušenosti jsou dost důležité. Rozhodně bych nešel do podnikání bez úvodní zkušenosti, aniž bych věděl, co vlastně dělám.

Když se ohlédneš, a pak podíváš zpět na tvé výsledné já, kde jsi dnes? Kam směřuješ? Jaké jsou tvé plány na další roky?

Dnes jsem CTO Spaceti. Zítřkem bych chtěl své kroky směřovat k posunu firmy, co nejdál to v technickém směru půjde. Být také podporou prodeje, pomáhat s tím lidem a učit je v tom směru. Budu se snažit stoupat co nejvýš to bude možné. A samozřejmě se chci věnovat rodině. Chci, aby mé dítě mělo tátu.

Co bys doporučil mladým lidem nejen tvého zaměření. Těm, kteří jsou na začátku své cesty a nevědí, jak začít?

Myslím, že dost lidí v tom nemá jasno, tedy nebát se zkoušet nové věci, dělat to, co vás baví. Doporučoval bych nějaký pevný základ. Dobrým startem jsou i tutoriály na youtube. Dá se jich tam najít spousta, když člověk neví, jak začít.

Ta hodina strávená s Ondřejem Plevkou změnila můj pohled na motivaci a na odvahu. Když se totiž Ondřejovi podíváte do obličeje, vidíte tvář mladého, laskavého člověka, který našel svoji životní cestu. V jeho tváři se odráží klid a spokojenost. To je CTO startupu Spaceti. Na závěr tak snad už zbývá jen poslední otázka.

Jaké je Ondřejovo moto?

Abych byl upřímný, musím se zamyslet, protože jsem si svoje moto nikdy nedefinoval. Ale nejspíš to bude jeden biblický verš, kde stojí: „Hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno.“ To je pro mě motivací do života.

Kam dál: Dělej, co tě baví…


Další zajímavé tipy a rady, jak si zařídit život po svém najdeš na Facebooku. 👍

Tags : Ondřej PlevkaSpacetistartup

Leave a Response